Tak tady máme opět Velikonoce. Zase soutěžíme, kdo má lepší, zdravější mazanec. Komu praskl, kdo ho připálil. Každý rok je to stejné, ale stále zábavné. Letos musím vyzkoušet mini mazance, ale premieru pro letošní rok už mám přece jen za sebou. Generálka proběhla tuto neděli (14.4.). Podle receptu z mých oblíbených stránek jsem vyzkoušela mazanec s podílem špaldové mouky. Pěkně nakynul, ani nepraskl a nepřipálil se. Chuťově byl dobrý, jen si musím zvyknout, že pečivo ze špaldové mouky je nahnědlé, vlastně béžové. Nějak musím zpracovat fakt, že dřívě se hodnotilo, jak je krásně žluťoučky z domácích vajíček. Teď mi trochu připomínal chléb, ale to mu na chuti neubralo.
U nás se stává už tradici pečení velikonočních perníčků nebo drobného cukroví. Již několik let se u nás bez cukroví Velikonoce neobejdou. Co to obnáší? Vlastně nic zásadně jiného než pečení na Vánoce. Recepty používám vlastně stejné, ale druhů je méně. Vlastně jen jeden. Napeču si košíčky a jiné, pokud možno velikonoční tvary z lineckého těsta a plním a zdobím podle fantazie a chuti. Krásně vypadají košíčky naplněné meruňkovým džemem a čokoládovým krémem nebo jakýmkoli jiným a osázené barevnými marcipánovými vajíčky, kytičkami nebo zajíčky. Děti je milují.
Vykrájená a džemem nebo krémem (v tomto případě vanilkovým) slepovaná velikonoční vajíčka zdobená polevou a a jarními motivky. Mňamka ke kávě. Oblíbila jsem si spíše pastelové barvy. Ve zdobení nejsem sice profík, ale vypadala na stole moc hezky a hlavně se po nich jen zaprášilo.
Letos jsem chtěla něco jednoduchého a ne tak sladkého, a tak jsem zajásala, když na mě někde pan Facebook vybalil diskusi na téma tvarohové sušenky. To taky proto, že v mé lednici pokojně ležela zbylá kostka měkkého tvarohu a a datum spotřeby spělo k expiraci . Zapátrala jsem na internetu po receptu, což v dnešní době není vůbec složité. Na internetu najdete všechno, nebo teda skoro všechno. Protože vlastním vykrajovátka velikonočních zvířátek, která jsem kdysi „nutně potřebovala“ a od té doby jsem je vlastně použila jen jednou, a to ještě ani ne všechny, bylo rozhodnuto! Z vláčného těsta, které opravdu potřebuje nějakou dobu odležet, aby se s ním dobře pracovalo, jak praví recept, jsem vykrájela drobné velikonoční tvary. Sušenky jsou vláčné a jemně navinulá chuť po tvarohu je super.
No a nakonec perníčky. Ty u nás patří k oblíbeným. Někdy se snědí dříve, než jsouo ozdobeny. Malování perníčků mi moc nejde, ale výhodou je, že skoro vždy, když poleva ztuhne vypadají hezky. Nakonec je to jídlo, ne?! Tak tolik nevadí, že nejsou dokonalé. Obdivuju, ale ty, kdo umějí z perníčku udělat malé umělecké dílko. Recept jsem si opět našla na netu. Hledala jsem takový, aby byly perníčky hned měkké a osvědčil se mi tento
Galerie velikonočního pečení
